Zkušenosti jsem sbíral ve Slovinsku i v Irsku. V CETINu pomáhám s FTTH

Stál u stěhování Ústřední telekomunikační budovy v Praze nebo budování sítě pro nového operátora v Česku i ve Slovinsku. V současné době pro CETIN zajišťuje spolupráci s firmami, které staví optické přípojky FTTH (fiber to the home – optika až do bytu). To je jen ve zkratce pracovní příběh Jakuba Kopeckého. Přečtěte si rozhovor až do konce. Dozvíte se víc o práci v zahraničí i o tom, jak díky dotacím pokrýváme takzvaná bílá místa.
  
Jaké máte vzdělání?
Jsem vystudovaný stavař, ale telekomunikacemi jsem se zabýval už od dětství. Chodil jsem třeba do radio kroužku, učil se morseovku a podobné věci mě vždy zajímaly. Proto jsem nakonec profesně vyzkoušel oboje.
 
Co vás nakonec směrem k telekomunikacím posunulo?
Dostal jsem se k projektu výstavby mobilních sítí pro třetího operátora, kterým byl tehdy Oskar (dnes Vodafone). Práce mě bavila a v oboru jsem už zůstal. Většinu kariéry jsem se věnoval mobilním sítím. Během života jsem se ještě párkrát vrátil i ke stavařině, ale nikdy ne natrvalo. 
 
Jak jste se dostal k práci v CETINu?
Poprvé jsem přišel se skupinou poradců. Bylo to v době, kdy PPF koupila O2. Po rozdělení společností jsem se přidal k CETINu. Následně jsem nějakou dobu pracoval i na jiných projektech mimo CETIN. Zpátky jsem se vrátil v roce 2019, a to na projekt FTTH.  
 
Jaké všechny projekty jste v CETINu vystřídal?
Stál jsem u vytváření nového týmu uvnitř CETINu – FLM neboli first line maintenance. Tento tým je takový majordomus našich sítí. Jsou to prodloužené ruce dohledového centra – NMC (více se o NMC můžete dozvědět v našem podcastu: https://bit.ly/CETIN_podcast). Na starosti mají aktivní údržbu – opravy sítě, když třeba dojde k výpadku při bouřce. Je na nich i prevence. Starají se o různé revize a pravidelnou údržbu. Práci mají od rána do večera a když se něco stane, tak i v noci. Dříve to zajišťovaly firmy zvenčí.
 
Chvíli jsem mohl být i u projektu stěhování ÚTB v Praze (Ústřední telekomunikační budova). Mým úkolem bylo vystěhovat technologie. Putovaly na Chodov a na Jihozápadní Město. V ÚTB měli techniku další operátoři a například i policie. S tím vším jsme se museli potýkat. Na projektu jsem pracoval asi rok.
 
Jakou pozici zastáváte teď?
Původně jsem pracoval v týmu Kataríny Vánikové (rozhovor s Katarínou: https://bit.ly/rozhovor_Vániková), později projekt FFTH přešel do rukou Davida Sýkory (podcast s Davidem si můžete poslechnout: bit.ly/CETIN_podcast_02). 
 
Svou roli bych popsal jako komerční vyjednavač. Zajišťuji, abychom měli dostatek firem, které pro CETIN mohou budovat optiku. Mám na starosti jednání a udržování dobrých vztahů s dodavateli a vyjednávání cen. Dále se také starám o dotační projekty. Tam jde hodně o výběrová řízení a práce má svá specifika. 
 
Čeho se vlastně dotační projekty týkají?
Jde o pokrytí takzvaných bílých míst. V Česku stále máme desítky tisíc domácností, které jsou bez přístupu k vysokorychlostnímu internetu a s velkou pravděpodobností ho nebudou mít ani v nejbližších letech. Bez dotací by se takové lokality pokrýt jen tak nepovedlo. I přesto, že nám dotace pokryje část nákladů, je těžké najít místa, kde se do výstavby za těchto podmínek můžeme pustit. 
 
Jak tedy řízení těchto projektů vypadá?
Nabídku na výzvu Ministerstva průmyslu a obchodu, které hodnotí předložené projekty a vybírá pro danou lokalitu ten nejlepší, jsme poprvé poslali v roce 2019. Letos se chceme zúčastnit už potřetí. Nachystání projektu pro mě teď bude na další půlrok prioritou. Musíme přitom věci dělat jinak než při běžné výstavbě. Materiál, dodavatele a všechno kolem je třeba vysoutěžit a nasmlouvat podle zákona o veřejných zakázkách. Navíc se CETIN zavazuje, že síť v těchto místech postaví do daného termínu a potom bude minimálně sedm let provozovat. 
 
Jak vypadá váš běžný pracovní den, když právě nepracujete na dotačních nabídkách?
Je to směs větších schůzek i jednání jeden na jednoho. Zároveň zpracovávám různé analýzy a připravuji smlouvy. Největší výzva je srovnat čas mezi jednáním s lidmi a nějakou analytičtější činností, kdy se člověk potřebuje zavřít a soustředit. 
 
Většinou začínám velmi brzy. Raději vstávám dřív, než abych pracoval do noci. I když to pak také tak někdy dopadne. Třeba do osmi hodin ráno mám klid na to, abych zpracoval podklady pro daný den a uspořádal si priority. Pak mě čekají různá jednání a v závěru dne třeba ještě dodělám nějaké papírování. Snažím se končit tak, abych byl aspoň chvíli s rodinou.
 
Co tedy ve volném čase děláte?
Nejvíc mi okolí vyčítá, že neodpočívám. Ale mám malé děti, dva a půl a pět let, takže se snažím udělat volného času více.  Přestěhovali jsme se na venkov, žijeme asi sto kilometrů od Prahy. Je to bývalá chalupa mých rodičů někdy ze 17. století. Kolem domu je proto hodně práce. Pustil jsem se totiž do přestavby. Díky tomu jsem se zase trochu vrátil ke stavařině. Ale teď je to pro mě hlavně odpočinek.
 
Snažím se i trošku běhat, zapojil jsem se do akce Běhej lesy, které je CETIN partnerem a v běhání nás podporuje. Baví mě cestování. Zajímám se o elektroniku, chytré řízení domácnosti, motorku, focení. Koníčků je hodně – víc než volného času. 
 
Když se ještě vrátíme k práci, kde jste kromě CETINu působil?
Pracoval jsem pro Ericsson a Siemens v době, kdy na klíč budovali síť pro nového operátora Oskara. Dohromady to byly asi dva roky. Pak jsem měl možnost odejít do zahraničí. Po práci mimo Česko jsem toužil už od školy. Přes kolegy jsem se dostal do Slovinska a splnil se mi sen. I tam jsem stál u zrodu třetího operátora. 
 
Po návratu jsem si založil vlastní stavební firmu. Po nějaké době mi ale opět přišla nabídka pracovat na budování mobilní sítě – tentokrát v Irsku. Práce původně na nějaký rok a půl se nakonec protáhla na víc než pět. Šlo o různé projekty kolem mobilní výstavby a vnitřní organizace firmy. Nakonec jsem se vrátil kvůli ekonomické krizi i rodině zpátky do Česka.
 
A už jste zůstal u telekomunikací? 
Ano. O spolupráci mě tehdy požádal kamarád, který dostal velkou zakázku pro O2. Šlo o výstavbu 3G sítě. Pracoval jsem tedy jako projektový manažer u dodavatele pro O2. Když jsem pak hledal zase další výzvu, začal jsem spolupracovat s agenturou, která pracovala pro PPF. Moje cesta tak pokračovala do O2 a následně do CETINu.
 
Jaká je vaše „práce snů“? Byla to zmíněná zkušenost ze zahraničí?
Určitě. Chtěl jsem si vyzkoušet jiné prostředí. Řekl jsem si, že nejlepší způsob cestování je, když mi za to někdo zaplatí. Navíc mě lákalo využít v praxi cizí jazyky. Práce v zahraničí mi proto přišla jako ideální zakončení studií. Už během nich jsem měl zkušenost s anglickou firmou, pro kterou jsem pracoval v Praze. Lákal mě ale i život přímo v cizině. 
 
Je práce v zahraničí něco, co byste doporučil i ostatním?
Ano. Dalo mi to do života hodně. Neříkám, že je to všude jinde zlaté a u nás špatně. Ale člověk si přiveze spoustu zajímavých poznatků. I když jsou někdy negativní. Máte pak větší rozhled a vidíte, že se věci mohou dělat i jinak. 

Co vás na práci nejvíc baví?
Mám rád pestrost a velké výzvy. Baví mě, když překročím svou komfortní zónu a vidím pak výsledek – změnu u sebe i ve firmě.
 
Co vás na práci nejméně baví?
Jsou to jen různé drobnosti. Když třeba do noci dodělávám tabulku, kde jde jen o nějakou opakující se činnost. To bych klidně někomu předal. Na druhou stranu už jsem to i zkusil a ukázalo se, že to není tak jednoduché. 
 
Dlouhodobě mě nebaví, a možná i demotivuje, uhánět kolegy. Úkol třeba vyplyne ze schůzky a já ho potřebuji pro další práci. Přitom vím, že kolegové toho mají opravdu hodně. Takže když je budu moc urgovat, posunou můj úkol mezi priority. Ale je mi jasné, že někoho budou muset logicky odsunout na později. 
 
Co byste přál CETINu na příštích 5 až 10 let?
Přál bych si, aby se ve firmě podařil dokončit vnitřní přerod a zefektivnění práce a vnitřních systému, takzvaná digitalizace. To následně umožní hlavní cíl celé společnosti – úspěšné a rychlé budování FTTH a 5G. 
 
Kde vidíte budoucnost internetu v příštích 10 letech?
Stojíme před tím, že internet bude normální standard. Stejně jak se dříve budovala všude kanalizace a později zaváděla elektrifikace. Rychlý internet se stane základní lidskou potřebou, bez které se neobejdeme. Výzva to bude především na venkově.