Když v devadesátých letech začínal jako montér, telekomunikace vypadaly úplně jinak. Dnes Pavel Sedláček šéfuje výstavbě v jihozápadních Čechách v dceřiné společnosti Nová optika. Jeho úkolem je připojit k moderní optice co nejvíce domácností a firem. V rozhovoru prozradil, co je to „zakopané zlato“ nebo jak se změnil pohled lidí a starostů na výstavbu.

Co jste vystudoval?  
Vyučil jsem se v roce 1989 na středním odborném učilišti v Táboře. Následně jsem si na průmyslovce dodělával ještě maturitu. 

Jak jste se dostal k telekomunikacím? 
Hned po škole jsem nastoupil jako spojový montér – kabelář u tehdejší Okresní správy pošt a telekomunikací v Karlových Varech. Na této pozici jsem pracoval až do roku 1997, než přišla změna a přesun na místo měřiče. V roce 2000 se naskytla možnost vést oddělení technického rozvoje sítě. Zažil jsem tedy tu obrovskou éru digitalizace ústředen, kdy se přecházelo z analogových na digitální. Bylo potřeba je propojit optikou a za nimi vybudovat přístupovou metalickou síť. Byla to hektická doba před nástupem mobilů. Do roku 2001 měl každý občan nárok na pevnou linku, aby si mohl zavolat třeba sanitku. Říkalo se tomu univerzální služba, takže se zřizovalo ve velkém. 

Jak vypadala realita tehdejší sítě? 
Na konci digitalizace byly v síti asi čtyři miliony aktivních hlasových služeb a přístupová síť se stále rozšiřovala. Pracovali jsme s čekací listinou a připojovali i vzdálenější domy. Prostor na připojení byl ale finančně limitovaný. Proto jsme vymýšleli i alternativy ke kabelu, například rádiopojítka, a později i pevné koncové zařízení se SIM kartou v tehdy nové GSM síti.

 

Jak pokračovala vaše profesní cesta? 
Na začátku roku 2002 jsem přešel na manažerskou pozici ve výstavbě a měl na starost Plzeňský a Karlovarský kraj. Následně jsem pomáhal s outsourcingem výstavby před prodejem naší firmy španělské telekomunikační společnosti Telefónica. Z výstavby jsem pak přešel do provozu a začal se starat o správu a údržbu už fungující sítě, to bylo stále v západních Čechách. Tehdy probíhalo vysouvání technologie VDSL blíže ke koncovým zákazníkům a postupně se také začala ve větším měřítku stavět přístupová optická síť, čehož byl náš tým čím dál větší součástí. Se vznikem Nové optiky jsem dostal příležitost vrátit se ještě větší měrou k výstavbě a kruh se tím uzavřel.

Co je Nová optika a jaká je v ní vaše současná role? 
Naším úkolem je pro CETIN zajišťovat nejen výstavbu, ale i údržbu optické přístupové sítě. Já mám na starost region jihozápadní Čechy – tedy Karlovarský, Plzeňský a Jihočeský kraj. Jsem na pozici ředitele. 

Co výstavba optické sítě obnáší?
Rozhodnutí o tom, kde budeme stavět, přichází z oddělení strategie CETIN. My pak zajišťujeme projekci a samotnou výstavbu. A to buď interně vlastními silami, s menší či větší pomocí malých, jak říkáme garážových, firem, nebo také ve spolupráci s většími rámcovými zhotoviteli. Ještě i dnes těžíme z výstavby metaliky kolem milénia. Mluvím o možnosti využívat takzvané „zakopané zlato“, jak tomu s oblibou říkáme. Jde o HDPE trubky, které byly do země položené spolu s metalikou. Pokud v dané ulici tyto trubky máme, stačí je zkapacitnit mikrotrubičkami a zafouknout do nich nové optické mikrokabely. Ušetří nám to čas. Zemní práce jsou totiž při výstavbě to nejsložitější.

Jak vypadá spolupráce interního týmu a dalších firem?
Interní výstavba s podporou malých garážových firem je jednoznačně nejefektivnější. V mém regionu zvládáme zhruba šedesát procent výstavby právě v tomto režimu. Menší subdodavatelé často začínají jen s výkopy. Postupně ale vidíme, že mají chuť se učit. My je v tom podporujeme, takže se časem naučí pokládku plastů i práci s kabely. Rostou nám doslova pod rukama a stávají se z nich plnohodnotní partneři. Stále ale spolupracujeme i s velkými firmami. Jsou také oblasti, třeba zákaznické projekty sítě (tedy ty, kde reagujeme už na konkrétní požadavky zákazníka), které zajišťujeme interně ze sta procent. 

 
 

Je jejich práce dostatečně kvalitní, když se to teprve učí?
To je správná a důležitá otázka. Velmi přísně kvalitu kontrolujeme, protože síť bude sloužit velké desítky let. Navíc Nová optika síť nejen staví, ale i následně udržuje. Kdybychom něco při výstavbě podcenili, sami si tím přiděláme práci v budoucnu při opravách. Máme proto vlastní stavbyvedoucí, děláme průběžné kontroly a dbáme na to, aby byl výstup kvalitní a dlouhodobě udržitelný.

Jak na výstavbu reagují obce a starostové? 
Byla doba, kdy si developeři ani obce neuvědomovali výhody pevného připojení. Často jsme slyšeli něco ve smyslu, že lidé mají mobil, a pevnou tak už k ničemu nepotřebují. Ale když dnes zjišťují, jaké rychlosti optika umožňuje, tak nás v obcích vítají. U svých obyvatel totiž vidí, že mají o kvalitní připojení zájem. Ale musíme odvádět skvělou práci. Starostové a starostky si mezi sebou všechno řeknou. Když naštvete starostku v jedné obci tím, že po sobě třeba špatně uklidíte výkop, druhý den to ví starosta ve vedlejší vesnici a máte problém. Dobrá pověst je pro nás klíčová. Vedení obce nám pak často vychází i vstříc, a to výstavbě hodně pomáhá. Lví podíl na komunikaci s městy a obcemi mají kolegové z oddělení ABC, se kterými rádi spolupracujeme.

Jak vypadá váš tým? 
Pod sebou mám čtyři oddělení. Vedle interní výstavby jsou to koordinátoři, kteří plně řídí externí výstavbu a nad tou interní drží supervizi tím, že dohlížejí na termíny a finance. Pak je to oddělení přípravy, bez kterého bychom neměli co stavět. Oddělení back office je zase oporou ostatním kolegům. Celkem je to 120 lidí. Pravidelně komunikuji s vedoucími jednotlivých oddělení. Covid byl přece jen k něčemu dobrý, naučil nás více využívat Teams a podobné platformy. Většinu času tak trávím u počítače a na mobilu. Snažím se však objevovat i v terénu co nejčastěji, abych viděl reálnou práci a neodtrhl se od ní.

Co vás na vaší práci nejvíce baví?
Když vidím, jak se projekty posouvají. Třeba jak se nově postavená síť „rozsvítí“, když se zapojí služby. Z toho mám pokaždé dobrý pocit. Radost mi dělá i fakt, že jsem vždy mohl pracovat se skvělými lidmi. V provozu i ve výstavbě se vždy jednalo o srdcaře, kteří mají svou práci rádi a – co je důležité – jsou prozákazničtí. Mojí velkou výhodou v hektických časech je to, že se umím radovat i z maličkostí. 

Co je pro vás aktuálně největší výzva? 
Poslední dobou hlavně IT svět. Důležité je si uvědomit, že výrazné navýšení objemu výstavby s sebou přináší i vyšší zátěž pro podpůrné systémy, vyšší objem administrativy a dat ke zpracování. Vše kolem toho je proto potřeba zjednodušit a zrychlit.

 

Co děláte ve volném čase? 
Dříve jsme s rodinou hodně cestovali a chodili po horách. Teď, když jsou synové dospělí, si kradu více času pro svou vášeň, kterou je motorka. Měřím dva metry, takže jezdím na stroji, na který se poskládám. Po velkém cesťáku BMW K 1600 GT je to nově cestovní enduro BMW R 1300 GSA. Je to velká pohodlná motorka.

Jezdíte sám? 
Kdepak, přivedl jsem k tomu i oba syny. Mladší je zatím skútrista, ten starší už jezdí na vlastní motorce se mnou. Projeli jsme spolu Rumunsko, Slovensko, Slovinsko, Itálii a jednou jsme dojeli až do tureckého Istanbulu a Izmiru. Vyčistit si hlavu v helmě na dlouhé cestě, to je pro mě ten nejlepší odpočinek.