Kristína Hotová pracuje v CETINu jako finanční analytička a šéfka controllingu. Náplní její práce není jen vyplňování excelových tabulek, ale především komunikace s kolegy a zhmotňování nových projektů. Ráda také cvičí jógu a medituje. Přečtěte si v rozhovoru, jakou má za sebou kariéru, co ji v práci nejvíce baví a jak svět velkých peněz vyvažuje buddhismem.

Co jste vystudovala? 
Studovala jsem na Vysoké škole ekonomické v Praze mezinárodní vztahy. Otec ze mě chtěl mít diplomatku, ale nakonec mě učarovaly finance a audit. 

Kde jste pracovala před nástupem do CETINu?
Po vysoké škole jsem tři roky zpracovávala audity ve firmě Deloitte. Na sbírání zkušeností to byla skvělá práce. Potom jsem téměř dva roky pracovala v American Express již jako finanční analytik. V České republice to však byla malá společnost a začala to pro mě být moc velká rutina. Chtěla jsem se dostat do větší firmy. V roce 2002 jsem dostala možnost pracovat ve společnosti Eurotel. Byla to nová, mladá firma, která se zabývala mobilními technologiemi, teprve se rozbíhala a vše se rychle měnilo. Po několika letech jsme se spojili s ČESKÝM TELECOMEM, potom nastoupila Telefónica, O2 a PPF. 

Jak dlouho už vlastně v CETINu a jeho předchůdcích pracujete? 
Teď v říjnu jsem dokončila dvacet let. Vlastně jsem se ani nemusela stěhovat a pracovala jsem v pěti různých společnostech. Někdo by mohl říct, že je to nudné, ale je to přesně naopak. Během těch dvaceti let se totiž vše měnilo, my se spojovali, rozdělovali a měnily se také moje pozice. Bylo to pro mě velmi zajímavé. 

Mohla byste přiblížit svoji aktuální pozici?
Jsem manažerkou controllingu a mým nadřízeným je finanční ředitel Jan Menclík. Mám na starost provozní, investiční a majetkový controlling. Spolupracuji na finanční stránce projektů naší společnosti, připravuji prezentace pro vedení a vymýšlím vlastní finanční analýzy. Je to velmi široký záběr. 

Jak vypadá váš běžný pracovní den? 
Každý den od rána běhám po různých schůzkách. Až pozdě odpoledne si sednu k počítači a řeším e-maily. To jich tam mívám kolem osmdesáti. Po práci chodím ráda cvičit nebo zajdu s kamarády na kafe. Často si na práci udělám čas ještě večer. Tehdy mám konečně klid na vlastní projekty – nezvoní mi telefon, nemám žádnou schůzku, a můžu se tak soustředit jen na práci. Když je potřeba, pracuji i přes víkend. A bez toho bych vlastně ani svou práci dělat nemohla. Nemám ráda stereotyp, ubíjí mě dělat jen opakující se věci – neustále mluvit a něco vysvětlovat na jednáních nebo od rána do večera jen sedět u počítače. Kombinace obojího je pro mě ideální. 

Jaké vlastnosti by podle vás neměly člověku na vaší pozici chybět? 
Základem je samozřejmě znalost financí, přirozená inteligence a zdravý selský rozum. V neposlední řadě je potřeba dobře komunikovat. V CETINu je přes dva tisíce lidí a v mém oddělení mluvíme jak s techniky v terénu, tak i s nejvyšším managementem. Vždy kolegům říkám, že mají být vstřícní, ostatním pomáhat a vysvětlovat. Na mé pozici je tak potřeba být optimisticky naladěný, vymýšlet nové věci a přicházet s konstruktivními řešeními. Když nabírám nové lidi, vždy jim říkám, že komunikace je u nás padesát procent práce. 

Jaké lidi máte ve svém týmu?
Momentálně nás je dvacet. Mám v týmu lidi před důchodovým věkem i studenty. Snažím se nabírat mladou krev a rozvířit tím energii, aby každý něčím přispěl. Zkušenější naučí ty méně zkušené, kteří do toho zase dají energii a neotřelé nápady. 

Jaká si myslíte, že jste šéfka?
Lidé říkají, že jsem přísná. Když se naštvu, umím zvýšit hlas, ale to se často nestává. Je pro mě totiž důležité, aby byli moji lidé spokojení. Snažím se je chránit. Můj šéf se mi směje, že mám takový mateřský syndrom. Jsem ke kolegům otevřená, díky tomu jsou i oni otevření ke mně. Dokážeme spolu zajít do hospody a bavit se jako kamarádi. V práci je to trochu jiné, oddělujeme to a chováme se profesionálně. Obecně se ale snažím, aby spolu všichni spolupracovali, pomáhali si a komunikovali.  

Co je vaše práce snů? 
Myslím, že moje aktuální práce v CETINu je práce snů a neumím si představit, že bych ji změnila. Navíc když jsem byla v minulosti na pár pohovorech a zjistili, co vše dělám, tak mi řekli, že mi podobnou pozici nemůžou ani nabídnout. Můj záběr je prostě moc široký a to mě baví. 

Vzpomínáte si na moment nebo zážitek, kdy jste si uvědomila, že toto je vaše práce snů? 
Takových situací bylo více. Vždy mi udělalo radost, když jsem se dostala do užšího kruhu, kde se jednalo o něčem velkém, někdy i zatím neveřejném – třeba o rozdělení O2. Vědělo to jen pár lidí a já dostala za úkol tuto myšlenku za finance zhmotnit. Bylo vzrušující být součástí týmu s top manažery. 

Podobný pocit jsem měla, když jsem se první rok v CETINu dostala mezi deset nejlepších zaměstnanců a od pana Vlčka z PPF dostala osobní poděkování. Měla jsem pocit, že mě lidé vnímají, spoléhají na mě a oceňují mě. Pochvala je pro mě důležitější než zvýšení platu. 

Je vůbec něco, co vás na vaší práci nebaví? 
Velmi mě nebaví – nebo až frustruje –, když narazím na lidi, kteří mi řeknou, že něco nejde a brzdí tím pak ostatní. To přece neexistuje, že něco nejde. Jde jenom o to, že člověk nechce, nebo je pohodlný. Také mi vadí, když je někdo zlý, arogantní nebo lže.

Co děláte, když nejste v práci? Jak si čistíte hlavu? 
Moje práce je dosti stresující, proto se snažím vybouřit sportem – hlavně běhám. Dokonce máme s kolegy skupinu na WhatsAppu, kde si píšeme a posíláme fotky ze svých výběhů. Líbí se mi také energická hudba a ráda si zajdu na rockový nebo metalový koncert. Na druhou stranu si potřebuji kompenzovat rychlou a stresující práci tím, že cvičím jógu, medituji a relaxuji. Díky tomu se dokážu úplně uklidnit. Před lety jsem začala jezdit do Asie, kde mě učaroval buddhismus a snažím se podle této filosofie žít. Užívám si přítomného okamžiku a vážím si každé chvíle s rodinou a přáteli. 

Ve firmě lidé ani netuší, že mě něco takového naplňuje, protože to v práci nijak nedávám najevo. Když jsem se kdysi zmínila bývalému šéfovi, tak si ze mě akorát dělal legraci, protože to k naší profesi prý vůbec nesedí. Na druhou stranu – když jsem v kruhu lidí podobně duchovně naladěných jako já a povím jim, že jsem finanční analytička, tak na mě vyvalí oči.

Co byste přála CETINu na příštích pět až deset let?
CETINu bych přála, aby se ještě více dostal do povědomí zákazníků. Aby věděli, že jejich internet bezproblémově běží právě na naší síti. Protože například za covidu díky CETINu připojení „nespadlo“ ani v tom obrovském zatížení. Všichni jsme tak mohli přejít ze dne na den do on-linu a vše bezchybně fungovalo. Podobně pozitivní zprávy nejsou u nás medializovány a nebudí pozornost veřejnosti tak jako ty negativní. Byla bych velmi ráda, kdyby lidé CETIN vnímali jako stabilního partnera.  

Kde vidíte budoucnost internetu?  
Očekávám, že se všechno zvirtualizuje a zrychlí. Auta budou autonomní, domácnosti inteligentní, všechno bude na čidlo nebo dálkové ovládání. Jsme stále pohodlnější a chceme mít vše na čudlík. Internet ještě více pomůže lidem zjednodušit jejich každodenní život.