Zvládl jsem Ironmana. V CETINu vymýšlím, jak efektivně a rychle dodat to, co je potřeba

Zvládl jsem Ironmana. V CETINu vymýšlím, jak efektivně a rychle dodat to, co je potřeba

Už rok zlepšuje svět IT v CETINu – jako ředitel. Petr Holý chce pracovat efektivně a dodat co nejlepší výsledky. Třeba díky zavedení agilního řízení. 

Co jste vystudoval?
Plazmovou fyziku na Západočeské univerzitě v Plzni. Pak jsem pokračoval v doktorandském studiu ve švýcarském CERNu, kde jsem pracoval na urychlovači částic. Jde o přístroj, který šetrnou metodou léčí nádorová onemocnění.
 
Co se stalo, že nakonec pracujete v telekomunikacích?
V té době byly plány na vybudování podobného přístroje v Praze. Nakonec se však posunuly. A já potřeboval nějaké živobytí. Telekomunikace byly v Česku tehdy ještě na začátku a mě hodně lákaly. I když jsem o nich vlastně skoro nic nevěděl, podařilo se mi získat práci v T-Mobile.
 
Postupně jste se propracoval až do vedoucích rolí. 
Ano, v T-Mobile jsem kariérně vyrostl. Měl jsem dobré výsledky ve výstavbě a dostal se až na místo síťového ředitele. Strávil jsem také dva roky v Německu přímo v centrále Deutsche Telekom. Byl jsem zvyklý řídit mezinárodní týmy a starat se o dvanáct zemí v Evropě.
 
Jak jste se dostal k práci v CETINu?
Dostal jsem v roce 2016 nabídku na uvolněnou pozici, kterou jsem přijal. 
 
Co to bylo za místo?
Ředitel provozu sítí. Skrývá se pod tím hodně zajímavá práce. Měl jsem na starost výstavbu fixní a mobilní sítě, její plánování, provozní složky pro údržbu sítě a třeba kolegy na dohledovém centru (NMC).
 
Už přes rok jste ředitelem IT. Jak jste se k tomu dostal?
Přes dvacet let jsem patřil spíše ke kritikům IT. Přišlo mi, že věci trvají zbytečně dlouho a jsou drahé. Ajťáci navíc často nedoručili to, co jsem chtěl. Proto jsem si řekl, že se na to zkusím podívat také z druhé strany. Mám rád, když vím, jak věci fungují.
 
Jak si můžeme vaši práci představit?
Řídím tým kolegů, který má na starosti infrastrukturu, provoz a rozvoj všech aplikací, které v naší společnosti používáme interně nebo ke komunikaci s našimi partnery. Konkrétně to znamená, že řeším běžné problémy spojené s provozem našich systémů a zároveň připravuji dlouhodobou strategii rozvoje systémů včetně implementačních projektů a výběru konkrétních dodavatelů. Velký důraz kladu na flexibilitu. Abychom byli schopní v reálném čase upravit dodávku, když se změní požadavek. To se v minulosti, i kvůli technologickým možnostem, tolik nedařilo. Prostě jde o to, aby firma dodávala co nejlepší výsledky. IT oddělení na to má velký vliv. Kolegové často úplně nevidí propojení mezi jejich prací a dodávkou služeb pro koncového zákazníka. Ale vliv na to mají opravdu značný.
 
Pro hodně lidí z venku může IT vypadat jako úplně jiný svět. Jak se na IT díváte vy? Je to opravdu tak jedinečné prostředí? 
IT má jednu specifickou charakteristiku. Přiblížím to na příkladu. Když si jdete běžně něco koupit, třeba televizi, počítáte s tím, že bude fungovat. U IT je to naopak. Už dopředu předpokládáte, že to, co si kupujete, fungovat nemusí. Snažíte se tedy pokrýt všechny možné varianty, aby výsledek dopadl dobře. IT je opravdu velmi složité prostředí. U každého projektu musíte počítat s rizikem, že něco nevyjde. Jinak jsme samozřejmě stejní jako ostatní kolegové v naší společnosti.
 
Jaká je vaše práce snů?
Vlastně ta současná. Vnitřně jsem zaměřený na dodání nějakých hmatatelných výsledků. A ani tolik nezáleží na konkrétní oblasti. Mám to v sobě už od dětství. Pocházím z vesnice, kde byl výsledek práce vždy vidět. Ať to bylo nařezané dřevo, složená halda uhlí nebo vykopaná díra. Zůstalo to ve mně. Nejvíc mě baví a motivuje dodat něco, co pak člověk používá, funguje to a pomůžu tím naplnit určitý cíl. 
 
Kdybyste se mě ale na stejnou otázku zeptali před pár lety, řekl bych, že chci být ředitelem Plzeňského Prazdroje. Je to podle mě výborná a prestižní značka. Ale šlo spíše o mladickou představu. Hlavní náplní práce bude asi logistika, a to by mě ve finále tolik nebavilo. 
 
Co děláte ve volném čase?
Mám tři děti. Čas s nimi mě hodně baví. Kromě toho jsem vyhlášený jako velký sportovec. Mám na kontě účast na závodě Ironman nebo třeba na ultratrailu kolem Mont Blancu. V roce 2009 jsem byl jeden z prvních Čechů, který ho zvládl. Bylo to 166 kilometrů a asi 10 tisíc metrů převýšení.
 
Sport je obecně něco, co mě baví, i když poslední dobou ho tolik nestíhám. Na druhou stranu jsem se začal učit hrát na elektrickou kytaru. Celý život jsem si myslel, že nemám hudební sluch. Ale zjišťuji, že jsem nakonec schopný fakt něco zahrát. Zároveň se tím učím i víc vnímat soft schopnosti, které nejsou tolik zaměřené na výkon. U kytary jen těžko přesně změřím, jak dobře jsem zahrál. 
 
Co vás v práci nebaví?
Ničí mě dlouhé schůze a hlavně nekonečné zacyklené diskuze. Porady, které neodsýpají a nic na nich nerozhodneme, bych klidně ze svého kalendáře vyškrtnul. 
 
Jak se vypořádáváte se stresem? Je to pro vás spíš brzda, nebo plyn? 
Mě už teď stres ani nebrzdí, ani nenakopává. Je to prostě nedílná součást práce. Takhle to beru hlavně díky zkušenosti z provozu. Stres spojený s tím, že vám třeba v půlce republiky spadne síť a nepojede internet, je řádově jinde. To mě vychovalo, že se mi kolena jen tak nerozklepou. Samozřejmě že u velkých projektů odpovědnost a stres cítím, ale umím s tím pracovat. 
 
Víme, že jste zastáncem takzvaného agilního řízení projektů. O čem to vlastně je?
Agil bere uživatele – zadavatele – více do hry. Ten velmi úzce spolupracuje s programátorem. V podstatě sedí vedle sebe a povídají si o tom, jak má konečný produkt vypadat a co má umět. 
 
Jaká je tedy hlavní výhoda?
Výsledek více odpovídá tomu, co zadavatel potřebuje. Uživatel dostane funkce, které jsou pro něj nejdůležitější. Tento styl řízení není levnější, ani toho nedostanete víc. Jde o dodání přesně toho, co je potřeba. 
 
Mohl byste agil porovnat s běžným stylem řízení?
Ještě je třeba říct, že v tak velké firmě jako CETIN je třeba oba styly propojit a procesy nastavit tak, aby spolu oba světy mohly dobře komunikovat. 
 
U agilu má uživatel mnohem dřív možnost mluvit do toho, jak bude výsledek vypadat. Naopak styl waterfall (vodopád) vychází z jiného základu. Uživatel nejprve sepíše, co všechno bude po aplikaci chtít. Pak to předá analytikovi, který text přepíše do řeči programátora. Ten pak danou věc nakóduje a vytvoří. Takový proces může ve společnosti jako CETIN trvat klidně rok. A pak třeba zjistíte, že výsledek neodpovídá vaší představě. Tomu se v agilu vyhnete. Ale za cenu, že proces je pro uživatele méně pohodlný a vyžaduje od něj více úsilí.
 
Co byste přál CETINu do příštích 5 až 10 let?

Abychom začali přemýšlet jednoduše. Se svým týmem se přesně o tohle i snažím. 
 
Kde vidíte budoucnost internetu v příštích 10 letech?
Věřím, že se posune o pořádný krok dopředu. Když si vzpomenu na dobu před nějakými patnácti lety a GPRS, vše bylo jinak. Jednou jsme počítali, že podívat se na film standardní délky by na datech (tehdy GSM) stálo asi tři a půl milionu korun. Dneska se moje děti běžně dívají na online filmy po cestě autem. 
 
Ale zpět k otázce. Myslím si, že internet bude ještě více nedílnou součástí života. Budeme na něm existenčně závislí. Nemyslím psychicky, ale reálně. Bez internetu si doma třeba nezatopíme. Internet bude stejně jako voda a elektřina úplná samozřejmost. Věřím také rozvoji smart cities (chytrých měst) a internetu věcí.