Jsem v CETINu takový přítel na telefonu

Mobilním sítím rozumí jen málokdo tak jako Marek Primus. S trochou nadsázky ho můžeme označit jako našeho „přítele na telefonu“. Chystá totiž manuály pro kolegy, kteří jezdí do terénu. Takže když nastane problém, vědí, na koho se obrátit. S naším senior specialistou pro výstavbu mobilní sítě jsme proto mluvili také o 5G nebo historii mobilních sítí. Témat jsme probrali ještě více, tak si udělejte pohodlí a přečtěte si rozhovor až do konce.

Co jste vystudoval?
Chodil jsem na střední školu průmyslovou v Ústí nad Labem. Vystudoval jsem obor automatizační technika. Mobilní sítě se tehdy ještě ani nevyučovaly. Fungovaly jen sítě analogové. Hned po škole jsem začal pracovat na televizním vysílači na Bukové hoře. Byl jsem tam půl roku, než jsem musel na vojnu.

Jak vás to bavilo?
Bylo to strašně stereotypní, proto mě práce moc nebavila. Dělali jsme jen pravidelná měření a dohlíželi na vysílač, případně jsme vyřešili nějakou poruchu. Proto jsem se po návratu z vojny přestěhoval do Prahy a hledal si práci tam.

Jak jste se dostal k práci v CETINu?
V roce 1996 jsem nastoupil do Eurotelu, což je vlastně předchůdce CETINu. Přes změny vlastníků jsem ve firmě zůstal a letos mám už 26. výročí.

Na jaké pozici jste začínal?
To je zajímavá historka. Pohovor byl vypsaný na pozici měření kvality sítě, především na drive testy. Jde o ježdění speciálním vozem a měření kvality sítě. To mě nadchlo a plácli jsme si. Když jsem ale nastoupil, šéf mi řekl, že tohle místo už obsadili a já půjdu na oddělení zákaznických řešení. U toho jsem vydržel asi půl roku.

Jak práce vypadala?
Dělal jsem technickou podporu. Když někomu nefungoval telefon, zavolal nebo přišel na prodejnu a nějak jsme to spolu vyřešili. Také jsem se podílel na aktivaci ochrany NMT (Nordic Mobile Telephone – první plně automatická mobilní síť, někdy označovaná jako 1G) telefonů. Telefonní číslo bylo tehdy uložené přímo v telefonu, a ne na SIM kartě jako u novějších GSM telefonů. V začátcích mobilních sítí bylo možné si změnit telefonní číslo speciálním udělátkem a pak volat na účet někoho jiného zadarmo – prostě hacknout telefon. Aby se tomu zabránilo, museli jsme do ústředny zadávat 18místné identifikační číslo telefonu, které se spárovalo s telefonním číslem. To ale nebylo něco, čemu bych se chtěl dlouho věnovat. Celý den jsem byl na telefonu a u počítače. Proto jsem hledal uplatnění víc podobné mé původní představě. Začal jsem hledat lidi, kteří měli ve firmě vysílače na starost.

Podařilo se vám to?
Ano, dostal jsem se do výstavby mobilní sítě. Hned od začátku mě to chytlo a práce mě bavila. Bylo to různorodé a obrovsky svobodné. Každý den jsme jeli někam jinam. Bylo na mně si vše naplánovat, zajistit podklady a domluvit se s kolegy a zhotovitelem. Ze začátku v roce 1996 jsme spouštěli ještě NMT vysílače. Pak přišlo GSM a na vysílače jsme dávali obě technologie. To bylo dost náročné. Už jen proto, že se analogové NMT muselo zdlouhavě doslova ladit. Instalační firmy navíc často udělaly chybu v zapojení. Proto jsme si museli umět poradit a s multimetrem vše ještě kontrolovat. Jezdili jsme s úplně narvaným autem. Kufr byl plný nářadí a měřáků. Kromě notebooku jsme měli ještě chybovátko – měřák na testování tras a drátů, velikánský radiotester Stabilock 4032 a SiteMaster na měření koaxů a antén. Jezdili jsme ve dvou. Protože jen dostat všechny věci nahoru nebyla úplně sranda. Dnes na technologii Ericsson není potřeba ani notebook. BTS (Base Transceiver Station neboli zákládová stanice) se připojí, sama si stáhne konfiguraci a je hotovo.

Máte z té doby nějakou zajímavou historku?
Těch mám spoustu, hlavně o tom, jak se dostat k vysílači. Vzpomínám si třeba na cestu do Králík. Tehdy bylo zadání typu: „jeďte do nějaké obce a zprovozněte vysílač“. Navigace ještě nebyly. Instalační týmy nemívaly mobilní telefony, tak se muselo improvizovat. Klasicky to bývalo tak, že jsem na místo dorazil a hledal antény na domě nebo věži. Králíky jsem ale projel křížem krážem a žádný vysílač tam nebyl. Chtěl jsem tedy zavolat kolegům, ale Králíky jsou v ďolíku, takže tam vůbec nebyl signál. Když jedete spouštět nový vysílač, tak se není co divit. Vyjel jsem na kopec, kde to nebylo o moc lepší. Nakonec jsem seděl na střeše auta, chytil alespoň jednu čárku na NMT, nesměl se ani hnout a zavolal kolegovi. Ten mě navedl a vysílač jsem nakonec našel a oživil. Byl na bytovkách úplně na kraji obce, kde jsem ho opravdu nečekal.

Byla to trochu kovbojská léta a v tom právě byla ta práce krásná. Sice jí bylo hodně, ale na konci dne jsem vysílač spustil a odjížděl s tím, že po celém městě nebo obci byl plný signál a lidé mohou konečně telefonovat. To byl dobrý pocit a odvedená práce, která byla vidět.

Dalším důvodem, proč nehledat náhradu, je i náš tým. Většina z nás tu je od začátků masivní výstavby v devadesátých letech a vždy jsme táhli za jeden provaz. Umíme si ze sebe udělat legraci a bavit se i po práci.

Co děláte dnes?
S nástupem 2G sítě přibývaly stovky nových vysílačů ročně. Už jsme to sami nemohli stíhat. Proto naše práce přešla na externí firmy. Zaškolili jsme jim techniky a práce v terénu už byla na nich. Tím se moje zaměstnání hodně změnilo. Místo ježdění po vysílačích jsem školil a zajišťoval podporu. To mi vlastně zůstalo dodnes. Moje hlavní práce je dělat ostatním support. Na vysílače se ale občas dostanu hlavně na speciálních projektech a pilotech.

Takže jste takový přítel na telefonu?
Sice to nerad používám, ale je to úplně přesné označení. Když někdo potřebuje a něco neví, volá mně. A když nevím já, tak alespoň poradím, kdo by vědět mohl.

Musíte všem technologiím a novinkám teda dobře rozumět, je to tak?
Když přijdou nové technologie a nové projekty, tak se na tom vždycky podílím. Musím je pochopit, rozklíčovat všechny návaznosti a dopady na interní procesy. Mým úkolem je totiž technologii uvést do reálného života. Spolupracuji s kolegy z oddělení plánování a systémové laboratoře, kde nejprve novinky otestují a schválí pro nasazení do sítě. Přitom získávám cenné informace o technologii i možnostech instalace.

Pak následuje další fáze mojí práce, kdy školím zhotovitele a kolegy z provozu. Vytvářím návody a manuály, jak technologie dostat ze skladu, nainstalovat, oživit a provozovat. Pro tuto podporu spravuji webové stránky, aby si mohli technici v terénu stáhnout vše potřebné.

Právě proto jsem přítel na telefonu. U každé technologie od NMT přes 2G, 3G, 4G až k 5G se pohybuji již od začátku. Když se pak objeví něco atypického nebo si lidé v terénu neví rady, obrátí se na mě.

Jak jsme se už mohli dozvědět, v mobilní síti jste toho zažil opravdu hodně. Co říkáte na různé obavy ohledně rozšíření 5G. Jsou na místě?
5G je v podstatě vylepšení 4G standardu. Má lepší kódování, modulaci a některé další detaily jsou mnohem lépe dotažené. Hlavní rozdíl je ve zrušení omezení šířky frekvenčního kanálu. I proto je u 5G vyšší rychlost a nižší odezva. Ale to bych zabíhal už do velkých detailů.

Vyzářený signál se ale téměř neliší a výkon je také stejný. Panika tedy není na místě. Ta podle mě vznikla hlavně kvůli vysílání na milimetrových vlnách v jednotkách desítek gigahertz, na kterých se doposud mobilní technologie neprovozovaly. Bohužel se to zobecnilo na 5G bez ohledu na frekvenci a těžko se to vyvrací. Na takto vysokých frekvencích se signál mnohem hůř šíří a do budov téměř nepronikne. Proto se budou využívat především na kapacitní posilování menších prostor s velkým pohybem lidí, jako jsou vestibuly hotelů, obchodní centra a letiště, kde není potřeba vysoký výkon.

Musí vlastně i vysílače a mobilní technologie splňovat hygienické limity?
Ano, musíme je plnit na každém vysílači a dokladovat hygienickým stanicím. Podařilo se nám prosadit vizi, že je potřeba v některých případech limity měřit i interně. Lidem tak můžeme přímo na místě, kde je to zajímá, ukázat úrovně vyzářeného elektromagnetického pole.

Jaká je vaše práce snů?
Třeba popelářem, jako všichni kluci, jsem nikdy být nechtěl. To kariéra kosmonauta mě lákala. Pak mě hodně brala železnice – chtěl jsem se stát mašinfírou. Ale vždycky mě bavila i výpočetní technika. Už na základní škole jsem se dostal k prvním počítačům IQ 151 a základnímu programování. To mě nadchlo a ovlivnilo i výběr střední školy. Začal jsem chodit na brigády, abych si mohl koupit svůj první počítač Didaktik Gama.

Co děláte ve volném čase?
Baví mě výpočetní technika a různé vychytávky. V poslední době jsem se upnul k automatizaci a zabezpečení domu. V zimě mě baví snowboarding a hodně mě zaměstnává chalupa. Je poměrně velká, takže je kolem ní pořád co dělat. Navíc máme nově štěně, takže vím, co mě teď bude ještě pěkných pár let bavit.

Co byste přál CETINu do příštích pěti až deseti let?
Abychom drželi krok s vývojem, který nás čeká, a bude hodně překotný. Ale věřím, že to zvládneme. Máme v CETINu spoustu odborníků a skvělých kolegů. Budu držet palce, abychom zůstali lídrem na trhu nejen v Česku, ale i v jiných zemích, kde CETIN funguje (Maďarsko, Srbsko, Bulharsko).

Kde vidíte budoucnost internetu?
Zajímavá mi přijde virtuální realita. Nemám na mysli jen brýle na hry, ale větší provázání s reálným světem. Už dneska se můžeme setkat s částečnou virtuální realitou. Spoustu věcí okolo nás můžeme oživit a doplnit. Třeba nedávno jsem navštívil geologickou stezku, kde na kameni naskenujete QR kód a najednou kolem vás běhá dinosaurus. Není to zatím dokonalé, ale má to velký potenciál.