Jak se optika změnila za posledních třicet let? Jak se testují optické komponenty? Co kromě blesků a povodní způsobuje neplánované testování? Odpovídá specialista síťové infrastruktury Ivo David.
Ivo začal pracovat s optikou už v roce 1992 a zasvětil jí celý svůj profesní život. Za těch více než třicet let se využití optiky proměnilo k nepoznání. V 90. letech se většina lidí začala s internetem teprve seznamovat. A to díky vytáčenému připojení s rychlostí v desítkách kb/s. Ivo v té době stál už při zavádění prvních optických kabelů, na kterých byly přenosové systémy s rychlostí 2,5 Gb/s.
„Systém 2,5 Gb/s jsme nasazovali mezi Prahou a Brnem. Byl to jeden z nejrychlejších přenosových systémů v Evropě. V dnešní době je to přitom téměř taková rychlost, kterou si může koupit běžný zákazník domů. S optikou jsem zažil neuvěřitelné pokroky,“ poznamenal.
Dneska se Ivo v CETINu věnuje především testování a zkoumání pasivních prvků optické infrastruktury – třeba kabelů, vláken, konektorů, spojek nebo splitterů (rozdělovníků vláken). „Testujeme velmi důležité komponenty. Kabel v zemi musí zvládnout dobře fungovat klidně i padesát let. Nová výstavba i případné opravy a výměny jsou velmi drahé. Proto musíme dávat velký pozor na to, co do země pokládáme,“ vysvětlil.
Testování ve vodní komoře předchází následkům povodní
K testování optických prvků se využívají různé druhy měření. Zajímavé jsou třeba teplotní testy. „U některých prvků cyklujeme teplotu od minus třiceti do plus šedesáti stupňů Celsia a měříme při tom různé optické parametry,“ popsal.
Dále v laboratoři měříme vlastnosti kabelů při zafukování nebo fyzickou odolnost dalších prvků infrastruktury. „Porovnáváme kabely různých výrobců na základě zafukování na stejné trase. Kdo dosáhne větší vzdálenosti, je pro nás výhodnější. Některé testy jsou čistě mechanické. Například zdvihneme závaží a necháme ho spadnout na výrobek. Pak zkoumáme, jestli z něj něco zbylo,“ vysvětlil.
A co Iva nejvíce baví? Testy v teplotní komoře, kde může sledovat různé parametry a odhadovat, co se uvnitř děje na základě svých fyzikálních znalostí. Naopak nejméně má v oblibě kontrolu optických konektorů. „Musíme udělat přes dvě stě měření na statistickém vzorku a vše vyhodnotit. Je to zdlouhavé a pracné,“ popsal.
Optická síť musí být co nejvíce odolná vůči bleskům, bagrům i hlodavcům
Optická síť musí být robustní a měla by odolat různým vlivům počasí – třeba povodním. „Chceme zabránit tomu, co se stalo v roce 1997 s metalickou sítí na Moravě. Tehdy spousta spojek zatekla a síť během pár hodin v podstatě zmizela,“ objasnil.
Kromě povodní mohou optickou infrastrukturu poškodit třeba blesky. „Pamatuji si, že v roce 1994 udeřil blesk do železnice a my měli vedle kabel. Padesát metrů i s trubkou ho prostě zmizelo,“ zavzpomínal Ivo.
Nejčastěji však kabely poškodí člověk s rýčem nebo v bagru. „Je to řádově dvacetkrát až třicetkrát častější než úder blesku,“ dodal.
Dříve bývali častěji problémem také hlodavci. Kabely se však začaly vyrábět v takovém průměru, aby se do nich nemohla malá zvířata zakousnout. „HDPE trubka dělá kabelu ohromnou mechanickou ochranu. Díky jejímu průměru nemusíme řešit hlodavce, jelikož tak moc neotevřou tlamu. Výjimkou jsou však zmáčknuté HDPE trubky. Pamatuji si na případ, kdy nám na Moravě sysel takovou trubku prokousal a pak zničil kabel a chtěl si tam udělat hnízdo,“ vzpomíná.
I osvědčení výrobci nemají často v pořádku parametry
Podobné nehody však nejsou to jediné, co ztěžuje Ivovi práci. Jsou to i někteří výrobci, kteří deklarují parametry, které ve skutečnosti ale neodpovídají realitě. „Někdy je to i u vyspělých firem, u kterých by to člověk nečekal,“ podotknul.
Počátečním měřením ale testování zdaleka nekončí. Po každé instalaci musí dojít ke kontrolnímu měření. „Díky tomu se dozvídáme o vadách či nesrovnalostech velice rychle. Nechceme totiž například později zjistit, že zákazníka nejsme schopní připojit, i když by to podle vzdálenosti mělo teoreticky odpovídat,“ uvedl Ivo.
