Lidé v CETINu jsou srdcaři, kteří svoji práci milují

Lidé v CETINu jsou srdcaři, kteří svoji práci milují

Pavel Horák pracuje v telekomunikacích déle než dvacet let. Za tu dobu si vyzkoušel práci technika, inspektora i team leadera. V současnosti působí ve funkci manažera Realizace služeb České republiky. Co jeho práce obnáší, co ho na ní nejvíc baví a jak tráví svůj volný čas třeba na Šumavě? Přečtěte si rozhovor a vše se dozvíte.   

Jak jste se dostal k práci v CETINu? 
V roce 1998 jsem vystudoval obor Digitální telekomunikační technika na Střední průmyslové škole sdělovací techniky v Praze. Po studiu jsem nastoupil do SPT Telecomu – předchůdce dnešního CETINu. Za těch 25 let jsem měnil různé pozice, ale zůstal jsem vlastně v jedné firmě, i když se měnili vlastníci a názvy. Dneska pracuji jako manažer Realizace služeb České republiky. 

Jaké pozice jste si za tu dobu vyzkoušel?
Začínal jsem u ryze technických pozic, jako je technik přenosových systémů nebo technik speciální údržby. Následně jsem se dostal na pozici inspekce sítě. To už byla větší změna. Poté jsem pracoval dvanáct let jako team leader na nejvyšší interní technické podpoře L2 pro přístupovou síť. Ke konci předloňského roku jsem dostal nabídku na manažerskou pozici, na kterou jsem kývl. Je to ohromný rozdíl. Dříve jsem vedl desetičlenný tým, teď mám v týmu šest set lidí – interních i externích. 

Jakou práci má vaše oddělení na starost? 
Součástí našeho týmu jsou technici, kteří jezdí do domácností koncových zákazníků zřizovat internet, TV a výjimečně ještě hlasové služby. Řeší samozřejmě i případné poruchy. Řídím interní tým a na starost mám také externí techniky. Aby vše klapalo, je potřeba správně zkoordinovat různé útvary uvnitř firmy i mimo ni. Prostě je to týmová práce.

Co konkrétně obnáší vaše práce manažera?  
Můj den je především plný schůzek. Z těch vyplývají úkoly. Jejich zpracování je vlastně klíčovou částí mé práce. Mnohdy se k tomu však dostanu až po páté odpoledne. Den v kanceláři je proto často dlouhý. Práci si totiž zásadně nenosím domů. Snažím se také práci nevěnovat víkendy, i když jsou samozřejmě výjimky a některé projekty odklad nesnesou. 

Pomohly vám na dnešní pozici roky v roli technika? 
Hodí se to. Vím, jak síť vypadá, jak je náročné trávit celý den v autě a být ověšený měřáky a dalším materiálem. Dokážu se do role techniků lépe vžít a jak se lidově říká, neutáhnou mě na vařené nudli, když se spolu bavíme. 

Máte schůzky radši osobně, nebo online? 
Mám na starost celou republiku, proto mám hodně schůzek online. Je zbytečné kvůli každé někam jezdit. Nějaký čas ale na cestách i tak trávím. Alespoň jednou měsíčně se věnuji regionálním setkáním. Myslím si, že by zaměstnanci měli jednou za čas svého šéfa vidět naživo. Já díky tomu navíc získám otevřenou zpětnou vazbu. 

Jak vlastně rok na nové pozici hodnotíte?
Práce mě baví! Ale přiznám se, že po těch dvanácti letech to byla pořádná změna a výzva. Na začátku toho na mě bylo dost, ale ničeho určitě nelituji. Pomáhá mi, že opravdu fungujeme jako tým. Musím své lidi pochválit. V CETINu je perfektní přátelská a lidská firemní kultura. Málokdy narazíte na člověka, se kterým se nedomluvíte. Koneckonců máme všichni stejný cíl – spokojeného zákazníka. 

Jaké věci vás na práci baví nejvíc? 
Určitě kontakt a komunikace s lidmi. Hlavně v dobrém týmu, který tady máme. Jsme sehraní a dokážeme společně dotahovat věci do cíle. Všichni jsme tady srdcaři, kteří svou práci milují. A to mě na CETINu fakt baví. 

Co vás na práci naopak nebaví?
Někdy už mě ubíjí množství schůzek. Ve firmě se s tím ale naštěstí snažíme něco dělat. Například máme pravidlo, že mezi dvanáctou a jednou nesmějí být schůzky a je to čas na oběd. Meetingy se navíc také nesmějí plánovat jednou za čtrnáct dní v úterý dopoledne – kromě těch neodkladných samozřejmě…

Jaká byla v dětství vaše práce snů? 
Jako dítě jsem snil o práci hajného. Líbily se mi filmy z přírody – třeba Za trnkovým keřem. Tehdy začala moje láska k Šumavě, ve které jsem chtěl žít a obcházet tamní lesy. Jako větší jsem měl sen vlastnit hospodu. Pamatuji si, že jsme si s kamarády dokonce kreslili, jak bude lokál vypadat a kdo se bude o co starat. 

Odráží se vaše dětské sny i ve vašich koníčcích? 
Určitě. Odmala miluji přírodu a hlavně Šumavu. Jezdil jsem tam i jako dítě na tábor, pak jako vedoucí nebo hospodář. Teď jsem už patnáct let předsedou sportovního spolku, který tábory pořádá. V kempu navíc občas čepuji pivo. Takže jsem se trochu stal i tím hospodským.

Co vás ve volném čase baví, když zrovna nejste na Šumavě? 
Mým obrovským koníčkem je sport. Dříve jsem se hodně věnoval crossfitu, ale předloni jsem ho dal k ledu. Začal jsem místo něj běhat a plavat. Jako největší běžecký úspěch beru zdolání Beskydské sedmičky – závodu přes sedm vrcholů Beskyd –, který je dlouhý zhruba sto kilometrů. Limit je 36 hodin a já to zvládl do 24. Baví mě ničit se a dokazovat si, co moje tělo vydrží. Běhal jsem také Spartan závody nebo s lidmi z práce seriál Běhej lesy. V poslední době jsem se dal také na otužování. Je to obrovské uvolnění od stresu. Obzvlášť skvělé to bylo 26. prosince, kdy jsme společně s dalšími otužilci skočili do Vltavy s výhledem na Národní divadlo. 

Mám také moc rád sauny a lázně, cestování a víno.
  
Co byste přál CETINu do příštích pěti až deseti let? 
Byl bych byl rád, kdybychom za tu dobu oslavili dva miliony spokojených zákazníků připojených do naší sítě. To se povede, když se bude dařit stavět optiku ve všech koutech této země. Také bych CETINu přál spokojené zaměstnance.

Jakou předpovídáte na dalších deset let budoucnost internetu? 
Nejsem vizionář, ale myslím, že internet bude brzy úplně všude. Bude víc v autech, domácích elektrospotřebičích nebo třeba v tramvajích a metru. Na chytré spotřebiče, které jsou dnes ještě méně rozšířené, dosáhne každý – stanou se novým standardem.